Březen 2014

Další páteční oslava :3

29. března 2014 v 14:59 | Nya |  Diary
Všimla jsem si že nějak moc oslavujem :D asi má moc lidí narozky poslední dobou :D už nějakou dobu oslavuju každý pátek :D KAždopádně včerejší pátek byla další legendární oslava 18tin od kámoše :D :) bylo nás tam asi 15 ... když jsem narážela 42 tak jsem si udělala něco s loktem...takže nejspíš brzo musím skočit do nemocnice nemužu s ním ani pohnout a cítím se díky tomu fakt krutopřísně,nic lepšího už se mi při narážení 42jky stát nemohlo :( chudák moje ručka.No a včerejšek/dnešek sem ukončila skajpováním s miláčkem :D já pořád usínala a on mi vyprávěl pohádku o tom jak jsme se poznali :D tady fotka pro ukázku jak dopadl oslavenec :D



Top 10 mých nejoblíbenějších fotek s kamarády ! :)

24. března 2014 v 17:35 | Nya |  Fotky
-Ke každé fotce se váže tolik vzpomínek <3












Páteční oslava :)

24. března 2014 v 17:18 | Nya |  Fotky
No tak v pátek jsem byla na oslavě kamarádčiných narozenin i s miláčkem a jelikož má jedna moje nejmenovaná kamarádka velkou zálibu ve focení tak jsem pár fotek vybrala a hodím je tady :3

Já a moje nejmenovaná kamarádka v neděli v ten samý víkend :)

Rodina od kaple:3

Miláč :*

Nejmilovanější <3

Skvělá oslava,jestě lepší kocovina :D

Stroj času.

24. března 2014 v 16:55 | Nya |  Témata týdne
Jaké by to asi bylo?Mít stroj času..Každou svou chybu moct vrátit zpátky.Poučila bych se pak ještě někdy ze svých chyb?


"Cestování časem".

24. března 2014 v 16:50 | Nya |  Dopisy
Romeo,
stále přemýšlím o Tvém osudu.Po celá staletí připomínáš světu co to znamená milovat.Když se řekne Tvoje jméno lidem se vybaví příběh tragické lásky.Tolik zpracování,tolikeré oprašování tohoto příběhu a i nadále nejmladší generace ví jaké strasti jsi prožil,kolik bolesti,zklamání,zármutku si prožil.....Zajímalo by mně jestli jsi někdy přemýšlel,že by jsi vrátil čas.Četla/viděla jsem Tvůj příběh tolikrát,že ho dokážu odvyprávět zpatra.Přesto pokaždé,když nad ním přemýšlím,nemůžu se ubránit pomyšlení na to,jak by to dopadlo kdyby jsi se zachoval jinak.Já vím,že čas nejde vrátit zpátky,ale kdyby ano?Kdyby tady byla ta možnost,tak nechal by sis říct?Vrátil by ses zpět ke své milované,za cenu toho,že změníš celou historii?Váš příběh je tak tragický,že lze až přehlédnout jakékoliv ponaučení.Jak by to vypadalo,kdyby se tahle tragédie změnila v romantiku?Jak málo by stačilo,aby se vše změnilo.Jsi jen smyšlená postava,ale copak nemají smyšlené postavy právo na štěstí?Copak musí zemřít mladá láska,aby lidi pochopyli tu pointu?Je podivné,že se dokážu vcítit i do pocitů smyšlené postavy...Jaké to asi muselo být?Vidět jí tam ležet zcela bezhybnou?,,Ach,Romeo,Romeo!Proč jsi Romeo?Své jméno zapři,odřekni se otce,anebo nechceš-li,zasvěť se mne,a přestanu být Kapuletová."
Klobouk dolů pane Shakespeare.

Je to divné,ale když už jsem nad tím tak dlouho fárala tak to tu nechám :DDDD,chtěla jsem každý dopis zasvětit jiné historické postavě,která dle mého názoru nejak ovlivnila dějiny...ale nevím no :D co si o tom myslíte vy?

Vyznání?

20. března 2014 v 15:49 | Nya |  Diary
Romantické klišé?Dopis z lásky?Napsala a zmuchlala jsem jich tolik,že by z nich mohla být knížka a pořád s nimy nejsem spokojená.Kdysi my ty dopisy šly tak od ruky,ale teď...dochází mi slova.Skládala jsem básničky pořád kreslila.Nechápu co to se mnou je jakoby se moje fantasie a inspirace se den ode dne vytrácely.Proto jsem založila rubriku povídky,chtěla jsem začít zase psát šílenosti,trochu povolit uzdu fantazii,ale pořád to je málo :O cítím se tak omezeně jako v kleci.Tolik lidí okolo,všichni se snaží zapadat,jen pár posledních odolává a je opravdu samo sebou.Jsem pořád sebou,nebo se snažím být někým jiným,jen proto abych vyhovovala ostatním?Nechci být stejná jako někdo.Chci být věčný originál.Jak jsem se dostala od dopisů až sem?Založím rubriku.O fiktivní postavě.Budu té postavě psát dopisy.Trochu fantasmagorické....o svých pocitech které lehce zamaskuji do koláže zmatku a šílenosti.Zajímalo by vás něco podobného?Když tam budu psát svoje názory a pocity...?Dost by mně to zajímalo :) děkuji za jakoukoliv reakci.
Nya

Christina Aguilera - Bound to you

18. března 2014 v 20:52 | Nya |  Songbook
Ten text...jedna z jejich nejlepších písniček..ideální pro pojebanou náladu,nebo když vás něco trápí,třeba aspon já jí ráda poslouchám,když mně něco štve..
Další její super písničky co stojí za to si poslechnout:
-Burlesque
-Hurt
-Voice within
-Beautiful
-Candyman
-Express


Hero from the poster - 2

18. března 2014 v 19:56 | Nya |  Povídky
To je pro dnešek vše je mi nějak šoufl:/ snad se vám to bude líbit pokračování bude brzy :3

Probudilo mně slunce.Vzhledem k tomu,jak silně pálilo,došlo mi,že už asi bude dost hodin a pak mi došlo,že jsem zapoměla zatáhnout žaluzie a to bylo divné.Nikdy na to nezapomínám,protože mně díky tomu ráno slunce budí v dost brzkých hodinách.Pomalu rozespale jsem se podívala okolo.Strašně mně bolela hlava.Podívala jsem se vedle postele a tam ležel......Začala jsem hlasitě ječet.On rozespale otevřel oči a když mně uviděl začal taky ječet.Dívali jsme se na sebe a ječeli jsme,když na to teď vzpomínám muselo to vypadat dost komicky.Potom se zarazil.Já dál pokračovala v jekotu.,,Proč na mně křičíš,"zeptal se dost dotčeně.,,Proč jsi v mém pokoji,vedle mojí postele a ještě k tomu....."tu větu jsem nedokončila,protože mi došlo,co že jsem to vlastně chtěla říct.Rychle jsem zavřela oči a hodila po něm peřinu.Otevřela jsem jedno oko a on se na mně dotčeně díval zabalený do peřiny.,,Tak ještě jednou kdo sakra jsi,je tohle nějaká skrytá kamera,"zeptala jsem se nejspíš dost zoufale.,,Sama jsi si mně přivolala,tak co jsi tak překvapená,"vykulil na mně svoje hluboké,modré očka.A pak mi to došlo...,,Vždyť ty jsi přece.."odhrnula jsem mu z ramene kus peřiny pod kterým byl černý nápis: Wings Hero.Otočila jsem se na stěnu.Po mé kresbě Heroa nebylo ani stopy,na jeho místě byl jen prázdný papír.,,Co ty jsi vlastně zač?"V mojí otázce bylo konečně znát trochu přívětivého tónu.,,Řekněme,že něco jako životní coach."Mrkl na mně spiklenecky.,,Proč já?",,To nevím,to je ve hvězdách."Podíval se ke stropu,pak si nadšeně začal prohlížet ruce a chodidla a byl tak nemotorný,že z něj ta peřina spadla.Zavřela jsem oči a praštila jsem ho po hlavě časopisem.,,Dávej bacha notak."Když jsem opět otevřela oči viděla jsem jeho zmatený pohled.Vypadal jako ztracené štěně.,,Dojdu ti pro nějaké oblečení a pak vymyslíme jak tě zase odvolat,"řekla jsem a vydala jsem se na tajnou cestu do bratrova pokoje.Donesla jsem Heroovi nějaké oblečení a jídlo.K mému překvapení jíst nechtěl,tak jsem to za něj snědla já.Sedla jsem si vedle něj na postel a zeptala jsem se:,,Jak tě tedy pošlu zpět do toho plakátu?",,Já nevím.",,Přece musí být nějaký způsob...",,Způsob se objeví,až dokončím to proč jsem tady,"řekl a pokrčil rameny.,,A proč že jsi vlastně tady,"zeptala jsem se už docela zoufale.,,No to bys měla vědět ty,s čím ti mám pomoct?",,Já pomoct nepotřebuju,jsem naprosto spokojená,"zalomila jsem ruce v pase.,,Jsi vážně zvláštní Alice,tolik lidí celý život sní a prosí ať příjdu a když já za tebou příjdu,už by jsi mně hnala zpět?",,Tohle je nějaký omil,tohle musí mít rozumné vysvětlení,"pokývala jsem hlavou.,,Baví tě být rozumná?",,Nevidím důvod,abych byla nerozumná..",,Hodně se toho v tvém životě změní."Začala jsem se štípat do ruky,k mé smůle on tam pořád byl a mně se slzy bolesti draly do očí.Usmál se na mně a řekl:,,Blázínku."Jeho úsměv tak hřál u srdce.Chvíli jsem na něj bezbožně civěla a pak jsem se konečně vzpamatovala a řekla něco rozumného:,,Musím na vzduch a to hned!"



Hero from the poster - 1

18. března 2014 v 10:07 | Nya |  Povídky
Tak tady to je lidičky.První kapitola.Je docela krátká,měla být delší,ale chci vás překvapit a chci abyste byli napjatí co se bude dít dál,proto jsem to utla tady.Doufám že se vám to bude líbit.Komentář potěší.:)

Běžela jsem temnou uličkou.Měla jsem strach.Stíny se prodlužovaly,temnota se zvětšovala.Jakobych běžela hloub a hloub do svého neštěstí.Najednou se to stalo.Ohlušující rána,doprovázená oslepujícím světlem.Když jsem se vzpamatovala stál na proti mně.Vysoký,pohledný a co je nejdůležitější,měl dvě sametová,bílá křídla které mu šly od lopatek až ke konci zad.Ve tváři měl takový klidný,ochranitelský výraz.Jen pohled na něj a zapoměla jsem na všechnu tu nicotu okolo a cítila jsem se tak bezpečně.Usmál se na mně a já se vzbudila.Ještě chvíli jsem roztřeseně seděla na posteli a přemýšlela jsem co to bylo za šílený sen.Před čím jsem tak vyděšeně utíkala?A kdo byl on?Ten hrdina....Podívala jsem se na svou stěnu nad postelí hemžící se kresbami a zkusila jsem si vybavit jeho tvář,když mně to napadlo.Nakreslím ho...a přidám ho mezi další kresby a plakáty na mojí stěně.Kreslila jsem celé dopoledne i část odpoledne.Muselo to být dokonalé,jinak bych prostě nebyla spokojená.Mamka se mně co půl hodiny snažila donutit,abych se šla najíst,ale na jídlo jsem v tu chvíli neměla ani pomyšlení.Musela jsem ho dokončit.Nemohla jsem se dočkat až tu nádhernou tvář uvidím na tom papíře.,,Tak a můj andělský hrdina je hotov,"podívala jsem se s nadšeným úsměvem na papír.,,Hrdina,anděl,hrdina,hero,no jasně,pojmenuju ho Hero,Wings Hero,"teď jsem teprve byla spokojená a ozdobným písmem jsem mu pod klíční kost napsala Wings Hero.Donesla jsem si lepící pásku a dolepila jsem ho na stěnu.Až teď jsem se mohla najíst,protože jsem už měla hotovo.
*
Celý muj den probíhal stejně nudně jako ty ostatní.Válela jsem se v posteli,chvíli jsem koukala na televizi,chvíli jsem si četla,pak jsem se učila,prostě standart.Večer hrála jedna dost zajimavá romantická komedie a hned po ní nějaká detektivka,tak jsem se výjmečně koukala na televizi tak dlouho,přesněji do 23:55.Potom jsem vypla televizi a seděla ještě chvíli ve tmě na posteli.Byla nádherná noc.Stříbrné paprsky měsíce v úplňku prosvítali do pokoje skrz střešní okno a přes odraz v zrcadle naporoti postele osvětlovalo obrazy na stěně.Byla jsem tímto výjevem naprosto fascinovaná.Bylo to tak kouzelné.Všimla jsem si,že jeden z obrázků září víc než obvykle.Podívala jsem se na hodiny.Bylo 23:59.Podívala jsem se zpět na Heroa,jehož oči nakreslené obyčejnou tužkou v tomto světle zářily jako vody nejhlubšího oceánu.V tu chvíli jsem nemohla odolat.Prostě jsem musela a letmě jsem ho políbila na jeho chladné rty,které mi v tu chvíli vlastně nepřipadaly vůbec chladné,byly vlastněže dost teplé a taky měkké.Zvláštní.Pomyslela jsem si.Koukla jsem na hodiny bylo přesně 00:00 a ja upadla do hlubokého spánku.Těsně předtím než jsem usla se mi zdálo jako by pokoj oslnilo oslepující světlo,ale řekla jsem si,že to bude odrazem měsíce v zrdcadle a už jsem nedokázala otevřít oči,byla jsem opravdu vysílená,a tak jsem zcela spokojeně usla.

Pokračování příště :)

Hero from the poster - povídka :)

18. března 2014 v 8:58 | Nya |  Povídky
Tuhle povídku jsem psala někdy v 8 třídě a hrozně se mi líbila :) snad se bude líbit i vám.Je o dívce která se jmenuje Alice.(Elis) Povídka bude mít asi kolem 10 dílu.Ještě nevím musím ji poupravovat.

Předmluva

Nikdy nebyla stejná jako ostatní.Její dny byly stejné.Neměla přátele,kamarády,ani známé.Nevšímala si lidí okolo.Byla pořád uzavřená do té stejné nicotné prázdnoty uvnitř.Byla pro svět skoro neviditelná.Nikdo si jí nevšímal.Proplouvala nenápadně střední školou,bez jakéhokoliv kontaktu s ostatníma.Měli ji za šprtku,jen protože se styděla a doma neměla nic jiného na práci,než se učit nebo malovat.Uměla krásně malovat.Když byla ještě na základní škole,byla pro ni jedinou kamarádkou učitelka Výtvarky.Ráda se k ní vracela.Její kabinet byl plný uklidňujících barev a Alice se tu cítila v bezpečí před tím děsivým světem okolo.Někdy tam trávily celé odpoledne.Kreslily spolu,vymýšelely nové programy pro školu.Alice se tohle líbilo,moc ji tato práce bavila.Byla moc ráda,že se jí učitelka věnovala,jenže když zkončila základku zase se uzavřela do sebe.Nevěřila na lásku.Znala ji pouze z románů,které si doma čítávala.Myslela si,že člověk jako je ona nemá nárok na lásku,ale změnila se....lépe řečeno on ji změnil.A když poté zmizel z jejiho života nepropadla se znovu do té prázdnoty.Našla si rodinu,přátele a na Heroa vzpomínala každý den jako na někoho kdo ji pomohl znovu žít.