Hero from the poster - 2

18. března 2014 v 19:56 | Nya |  Povídky
To je pro dnešek vše je mi nějak šoufl:/ snad se vám to bude líbit pokračování bude brzy :3

Probudilo mně slunce.Vzhledem k tomu,jak silně pálilo,došlo mi,že už asi bude dost hodin a pak mi došlo,že jsem zapoměla zatáhnout žaluzie a to bylo divné.Nikdy na to nezapomínám,protože mně díky tomu ráno slunce budí v dost brzkých hodinách.Pomalu rozespale jsem se podívala okolo.Strašně mně bolela hlava.Podívala jsem se vedle postele a tam ležel......Začala jsem hlasitě ječet.On rozespale otevřel oči a když mně uviděl začal taky ječet.Dívali jsme se na sebe a ječeli jsme,když na to teď vzpomínám muselo to vypadat dost komicky.Potom se zarazil.Já dál pokračovala v jekotu.,,Proč na mně křičíš,"zeptal se dost dotčeně.,,Proč jsi v mém pokoji,vedle mojí postele a ještě k tomu....."tu větu jsem nedokončila,protože mi došlo,co že jsem to vlastně chtěla říct.Rychle jsem zavřela oči a hodila po něm peřinu.Otevřela jsem jedno oko a on se na mně dotčeně díval zabalený do peřiny.,,Tak ještě jednou kdo sakra jsi,je tohle nějaká skrytá kamera,"zeptala jsem se nejspíš dost zoufale.,,Sama jsi si mně přivolala,tak co jsi tak překvapená,"vykulil na mně svoje hluboké,modré očka.A pak mi to došlo...,,Vždyť ty jsi přece.."odhrnula jsem mu z ramene kus peřiny pod kterým byl černý nápis: Wings Hero.Otočila jsem se na stěnu.Po mé kresbě Heroa nebylo ani stopy,na jeho místě byl jen prázdný papír.,,Co ty jsi vlastně zač?"V mojí otázce bylo konečně znát trochu přívětivého tónu.,,Řekněme,že něco jako životní coach."Mrkl na mně spiklenecky.,,Proč já?",,To nevím,to je ve hvězdách."Podíval se ke stropu,pak si nadšeně začal prohlížet ruce a chodidla a byl tak nemotorný,že z něj ta peřina spadla.Zavřela jsem oči a praštila jsem ho po hlavě časopisem.,,Dávej bacha notak."Když jsem opět otevřela oči viděla jsem jeho zmatený pohled.Vypadal jako ztracené štěně.,,Dojdu ti pro nějaké oblečení a pak vymyslíme jak tě zase odvolat,"řekla jsem a vydala jsem se na tajnou cestu do bratrova pokoje.Donesla jsem Heroovi nějaké oblečení a jídlo.K mému překvapení jíst nechtěl,tak jsem to za něj snědla já.Sedla jsem si vedle něj na postel a zeptala jsem se:,,Jak tě tedy pošlu zpět do toho plakátu?",,Já nevím.",,Přece musí být nějaký způsob...",,Způsob se objeví,až dokončím to proč jsem tady,"řekl a pokrčil rameny.,,A proč že jsi vlastně tady,"zeptala jsem se už docela zoufale.,,No to bys měla vědět ty,s čím ti mám pomoct?",,Já pomoct nepotřebuju,jsem naprosto spokojená,"zalomila jsem ruce v pase.,,Jsi vážně zvláštní Alice,tolik lidí celý život sní a prosí ať příjdu a když já za tebou příjdu,už by jsi mně hnala zpět?",,Tohle je nějaký omil,tohle musí mít rozumné vysvětlení,"pokývala jsem hlavou.,,Baví tě být rozumná?",,Nevidím důvod,abych byla nerozumná..",,Hodně se toho v tvém životě změní."Začala jsem se štípat do ruky,k mé smůle on tam pořád byl a mně se slzy bolesti draly do očí.Usmál se na mně a řekl:,,Blázínku."Jeho úsměv tak hřál u srdce.Chvíli jsem na něj bezbožně civěla a pak jsem se konečně vzpamatovala a řekla něco rozumného:,,Musím na vzduch a to hned!"


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama